Princip kondenzátoru

Plyn prochází dlouhou trubicí (obvykle stočená do solenoidu), což umožňuje ztrátu tepla do okolního vzduchu. K přepravě páry se často používají kovy, jako je měď, které vedou teplo. Aby se zlepšila účinnost kondenzátoru, jsou k trubkám často připevněny chladiče s vynikajícím tepelným vodivým výkonem, aby se zvětšila plocha pro odvod tepla, aby se urychlil odvod tepla, a konvekce vzduchu se urychluje ventilátorem, aby se teplo odvádělo.
V cirkulačním systému chladničky kompresor inhaluje nízkoteplotní a nízkotlakou páru chladiva z výparníku, která je adiabaticky stlačena na vysokoteplotní a vysokotlakou přehřátou páru kompresorem a poté stlačena do kondenzátoru pro konstantní tlakové chlazení a uvolňuje teplo do chladicího média a poté se ochladí do podchlazeného kapalného chladiva. Kapalné chladivo se přes adiabatické škrcení expanzního ventilu stává nízkotlakým kapalným chladivem, odpařuje se a absorbuje teplo v cirkulační vodě (vzduchu) klimatizace ve výparníku, čímž ochlazuje cirkulující vodu klimatizace pro dosažení účelu chlazení, a chladivo vytékající z nízkého tlaku je nasáváno do kompresoru, takže cyklus funguje.
Jednostupňový parní kompresní chladicí systém se skládá ze čtyř základních součástí chladicího kompresoru, kondenzátoru, škrtící klapky a výparníku, které jsou postupně propojeny potrubím do uzavřeného systému a chladivo neustále cirkuluje v systému, mění skupenství a vyměňuje teplo s vnějším světem.